BYLO NEBYLO /3.ETÁŽ/ ROŽNOV POD RADHOŠTĚM/ OD 22. 1. 2016_
Malba žije!
Bohatá, šťavnatá, plná významů a skrytých poselství, která hodláme jako diváci ohledat, vnímat a přijmout. Cesta porozumění malířské tvorbě Hany Mikulenkové vede složitou strukturou symbolů a významů zakódovaných v plnokrevném expresivním malířském gestu monumentálního charakteru, v zářivé koloristické kompoziční tektonice, pronikající k tajemství zjevovaného i ukrytého světa. Stejně bohatě je formulována i kresba, která zpracovává podobná témata jako malba, ale na formátově menším půdorysu. Ačkoliv je kresba výrazně redukována v kontrastu bílé a černé a tedy ochuzena o jasnou barevnost, přesto tento, jen jí vyhrazený a omezený kolorismus nepostrádá. Modelace tvarů pomocí lineární kresby a šrafovaní ploch umožňuje autorce rozehrát delikátní valérové variace šedých zón, někdy oživené písmem a výkřikem krátkého textu, které jsou rozprostřené právě mezi černou a bílou a dovolí jí vytvářet dynamický, chtělo by se říct až barokně strukturovaný prostor. Ten je zdůrazňován také způsobem řazení a sestavením kreseb do velké mozaiky, kaleidoskopu, do jakési ortodoxně kresebné arabeskové koláže, která pulzuje vstříc divákovu oku, někdy narušena nepatřičným, až „zničujícím“ zásahem barvy.
Hana Mikulenková se narodila v roce 1985 ve Valašském Meziříčí, v roce 2011 absolvovala studium malby a jiných médií v ateliéru profesora Ivana Csudaie na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. On sám jako malíř a hudebník, vyškolený v oboru fotografie a restaurátorství, které ho fascinovalo také proto, že mu umožnilo potkávat se s díly, které na sobě mají , podle jeho slov „ tajomný nános času“, vnukal svým žákům živou schopnost porozumění tradici ve výtvarném umění a způsob formování a formulování jejich vlastního výtvarného vyjadřování jako důležitého prostředníka vzájemné komunikace a hlavně jako nezbytného a neustávajícího procesu cesty k divákovi. Vysoké nároky školitele na soustředěnou, cílevědomou, poctivou a vytrvalou práci svěřenců, spolu s jeho vlastním uměleckým vyjadřováním čerpajícím impulzy a své artikulační znaky z jazyka postmoderny, jistě ovlivnily Hanu Mikulenkovou v její vlastní tvořivosti, která se brzy začala profilovat jako volná, odvážná, monumentální malba, ve svých niterních útrobách naplňovaná filosofickým obsahem.
Během studií absolvovala zahraniční stáže na univerzitách v Soluni, Salvadoru a v Lisabonu. A také tyto cizokrajné zkušenosti jí otevřely brány jiného nazírání na jevový svět naplněný bujnou exotickou vegetací s květy, střetáváním živlů, nekonečnými mořskými vodami se zničujícími i smírnými vlnami a sáláním jasného světla, tolik odlišného od slunečního svitu středoevropského, osvětlujícího lépe získané a plnokrevně zažité životní zkušenosti a mocně vyživujícího zónu vlastní báječné představivosti.
Virulentní pesrspektivní spirála vtahuje do obrazu a působí více jak barokní repusoir přitahující pohled a směřující jej do hloubky obrazu až za horizont v dálce. Jako mírně rozestřené záclony působí ortodoxní vertikály linek a proužků stékané barvy, aby přitáhly pohled a uvedly jej do zkoumání dalších plánů malby, někdy propadající se do mlhavě vzdáleného, bledou atmosférou naplněného pozadí, jindy se jakoby namáhavě protlačující přes pastózní vrstvy zářivých čistých barev, hroty květů, duhových i slzavých kapek, rohu jednorožce, přes bujné listy tropické vegetace k jemně světelně vibrujícímu středu, unášejícímu na svých vlnách loď. Máme pocit jako bychom sledovali malířčino vlastní prolínání a pronikání do hmoty barevných past, byli s ní nuceni prosekávat se zelenými šlahouny a listy bujné vegetace džungle, abychom se v kontrastech dopátrali ušlechtilé harmonie signalizující a vyjevující naprostou souvislost a propojenost naší lidské existence s přírodou. Důležitým nástrojem jejího výtvarného estetického vyjadřování jsou symboly, které chápe jako prostředníky skutečného vyjádření lidské podstaty.
SYMBOLY
Symboly se objevovaly ve všech kulturách všech dob a počínaje paleolitickými jeskynními malbami doprovázejí do dnešních dnů vývoj civilizace. Jsou více než pouhé kulturní artefakty. Ve správném kontextu k nám stále naléhavě hovoří a oslovují současně náš intelekt, city i ducha. Malířka je ve svém uměleckém usilování vědomě i nevědomě podporována symbolikou, která jí umožňuje vyjadřovat archetypální témata ve vědomém využití tradičních výtvarných schémat, nebo jako prostředek sdělení osobních poselství. Často je zpracováno téma moře, vodní hladiny, nebe, hvězd, lodě, lastury, křídla, cesty, slunce, kapky, slzy, rohů, srdce, rostlin, vegetace, květů a vypjaté téma heraldické růže.
POLYCHROMIE
Symbolismus se dá vystopovat i v používání barev, jejichž kompozici určují dva systémy: polychromie a kolorismus. U Hany Mikulenkové převládá polychromie, v níž si každá základní barva uchovává svou hodnotu a kdy jsou barvy kladeny vedle sebe, bez přechodových tónů a bez stínů.Vzdáleně rezonuje tento systém s principy uplatňovanými v malbách byzantských ikonopisců. Barvy jsou diktovány svým smyslem a mohou odhlížet od reality, na rozdíl od principu kolorismu, kdy se barvy formulují podle skutečnosti, z předmětnosti věcí a kdy se mísí v prostoru se světlem, někdy se stíny, a spíše se snaží bohatou škálou odstínů znázornit individuální kvalitu věcí.
POHYB
Aby vyjádřila fascinaci koloběhem života uděluje Hana Mikulenková svým malířským i kreslířským obrazům pohyb, jehož směřování umocňuje vkládáním lineárně vymezených segmentů jasných a čistých barevných vrstev, které kupí, někdy intuitivně, jindy promyšleně a rafinovaně v soustředných kruhových a pyramidových útvarech, jež někde podpoří i dynamickou diagonálou. Její díla jako současné obrazy, novodobé profánní ikony, zjevují našim očím krásu, která nás přesahuje, krásu, jež odráží jiný svět.